Záhady a tajemno

Tajemství křišťálové lebky

21. února 2009 v 19:16 | ilon
Je to jeden z nejzáhadnějších artefaktů světa. Samotný symbol všech záhad. Děsivý v tom, co znázorňuje, fascinující ve svém provedení, nepochopitelný vzhledem ke svému stáří. Křišťálová lebka. Kde se vzala? Kdo ji vyrobil? Kdo ji našel? Podaří se nám někdy odhalit její tajemství? Vyrobila ji lidská ruka, nebo ji připíšeme do knihy vesmírných tajemství?

Nejen věk lebky, ale také způsob jejího vzniku je záhadou. I s dnešními pokročilými technologiemi by to nebylo snadné. Lebka je z výjimečně čistého křišťálu, takže vypadá jako ze skla. Je necelých 13 cm vysoká, 13 cm široká a 18 cm dlouhá. Kromě několika málo detailů na spáncích a lícních kostech je anatomicky neuvěřitelně přesná. Pro svoje malé rozměry se předpokládá, že jde o kopii ženské lebky (proběhl i pokus o rekonstrukci její tváře).
Takhle nějak by asi vypadala majitelka lebky. V roce 1970 Hedgesova rodina poskytla lebku vědcům z laboratoří Hewlett-Packard ke zkoumání. Ti zjistili, že lebka byla vyřezána proti přirozeným vrstvám krystalu. To je něco zcela výjimečného, protože sochaři se těchto přirozených os vždy drží. V opačném případě - a to i při použití laseru - by měl výsledný produkt tendenci se rozbít. Co je ještě podivnější, vědci nenašli na lebce žádné stopy po kovových předmětech, kterými byla vytesána. Z toho vyplynula teorie, že základní tvar lebky byl vyroben s pomocí diamantů a detaily pak byly dobroušeny směsí vody a křemičitých písků. Pokud vůbec přistoupíme na to, že takovou metodu někdo mohl použít, vyjde nám z toho, že práce na jedné lebce by trvala až 300 let. Z toho vyplývá vědcům jediné. Něco takového je tak nepravděpodobné, že je to de facto nemožné. Jak řekl jeden z odborníků z laboratoří HewlettPackard: ,,Ta zatracená věc by vlastně vůbec neměla existovat."
Větší pozornosti se Mitchell-Hedgesově lebce dostalo až tehdy, když odborník na křišťál, Frank Dorland, který ji 6 let zkoumal, prohlásil, že souvisí s několika zvláštními jevy.
V objemném svazku Feats and Wisdom of the Ansiens Dorland uvádí, že tato lebka:...někdy mění barvu, někdy se zaplní mlhou, vydává "prchavou vůni" a zvláštní zvonivé zvuky, zobrazuje horstva, chrámy a řadu dalších objektů, a jednou za několik minut ji obklopovala svatozář.
Ti, kteří lebku viděli, když ji měl Dorland půjčenou, podobné jevy potvrzovali. Někteří dokonce říkali, že když se jí upřeně podívali do očí,zrychlil se jim tep, svaly na rukou a nohou se napjaly a jejich oči jako by byly vtahovány do prázných očnic lebky. Dorland se domnívá, že tyto účinky nemají podstatu fyzikální, ale halucinativní, podnícenou strukturou křišťálu lebky. Opravdu není divu, že se jí říká lebka zkázy.

13 mystických lebek?
Mitchell-Hedgesova lebka není jediná. Odborníci, kteří se křišťálovými lebkami zabývají, tvrdí, že jich je celkem 13 a jsou mysticky propojeny. Lebky jsou vyrobeny z různých nerostů a vždy z jednoho kusu (bez oddělené pohybující se čelisti). Tvrdí se o nich, že se uvnitř nich zobrazují při nasvícení čtyřdimenzionální obrazy, že mají schopnost léčit (ta je přisuzována krystalům obecně již od pradávna), že senzibilové díky nim mají pozoruhodné vidiny. K těm nejznámějším kusům patří vůbec první objevená křišťálová lebka, která byla nalezena v roce 1890 jedním ze žoldáků v Mexiku. Má částečně nedokončenou obličejovou část a dnes ji můžete vidět v Britském muzeu. Nebo také společně s dalšími lebkami (lebkou z pařížského muzea Trocadéro, ametystovou lebkou atd.) Ani jedna z nich není tak dokonalá jako Hedgesova lebka a jsou ze zakalenějších křišťálů. Pocházejí v drtivé většině z oblasti Střední Ameriky a pokud se nebudeme zabývat možností, že je vyrobili mimozemšťané nebo ztracené civilizace jako ty z Atlantidy nebo Lemurie, máme dva kandidáty. Maye a Aztéky. Většinou se mluví o Mayích, byli to ale Aztékové, v jejichž umění byla lebka důležitým prvkem. Aztékové byli také zkušenější v opracování krystalů. Jenže... jak už víme, i pro ně by to byl úkol na 300 let. tajemství Mitchell-Hedgesovy lebky ale přetrvává.

zdroj : satanka. cz

NEBE A PEKLO - DALŠÍ ČLÁNEK MÉHO SPOLUADMINA JIRKY

3. února 2009 v 13:08 | Autor : Jirka
Tak pro nás můj kamarád Jirka napsal další článek a já jsem moc šťastná, protože ho vždycky napadne nějaké téma, které by mě v životě nenapadlo, takže jsem moc ráda, že si občas udělá chvilku a něco napíše. Je pravdou, že nějaké to Peklo na zemi už si asi prožila většina z nás, ale například hrůza války se nás nedotkla nikdy a také doufám nedotkne. Věci mezi nebem a zemí jsou zvláštní a jak to všechno je možná nikdy nezjistíme ...

Malé zamyšlení


Nebe a Peklo

Již od dětství jsme konfrontováni s myšlenkou, že existuje Nebe (chcete-li Ráj) a Peklo. Nebe představuje to pozitivní a Peklo to negativní. Tyto dvě místa jsou také místně od sebe oddělena. Nebe je nahoře a Peklo v podzemí.
Já se ale musím ptát: "Nedochází náhodou k prolínání Nebe a Pekla? A není to přímo na Zemi?"
Abychom nemuseli chodit daleko, tak takovým nedávným větším příkladem prolínání Nebe a Pekla byla Evropa a konflikt v bývalé Jugoslávii. Jednoho dne se tam začalo válčit. Umírali lidé, docházelo ke zločinům proti lidskosti, nebylo co jíst, děti přicházely o rodiče a rodiče o děti, soused se mstil sousedovi - prostě Peklo.
A přitom o pár kilometrů dál si lidé v Itálii, Maďarsku, Bulharsku nebo Řecku žili svými spokojenými životy, chodili do divadel, na procházky, plánovali nákupy v supermarketech, vybírali dovolené z katalogů - no prostě Ráj.
Všeobecně si každý z nás v životě prožívá chvíle, kdy si připadá jak v Ráji a někdy má zase pocit, že mu to byl čert dlužen. Záleží na situaci a na místě.
Já si prostě nemyslím, že bych po smrti skončil v Nebi nebo v Pekle. Oboje si odbudu už tady na Zemi. Bůh ví co bude pak - nebo spíš Čert ví?

Tak co, věříte na duchy ?

17. ledna 2009 v 19:56 | ilon
Vy, co tento blog navštěvujete už delší dobu, tak víte, že na duchy věřím. Možná sem ten článek dám znovu, psala jsem v něm, co se nám stalo po koupi naší chaty na samotě v lese. Jen tak připomenu, že nedaleko naší chaty stála hájovna a tam žil "divný soused". Po nějaké době jsme se dozvěděli, proč původní majitelé chatu prodávali. On totiž na původní majitelku postřelil vzduchovkou oknem kuchyně. Za nedlouho (vůbec jsme tenkrát netušili, co stalo) nás jednoho krásného slunečného dne navštívili policisté a řekli nám, že "soused" se oběsil a visí tam už měsíc na zápraží... Vůbec jsme to netušili !!!!! Je to samota a on bydlí přes louku, takže jsme si toho nevšimli...
No a pak to začalo .... Nenápadně. Začali se nám rozbíjet věci. Nevšimnete si toho. Alespoň ze začátku ... Ale když se to nahromadí, tak si všimnete. Rozbilo se nám tam najednou úplně všechno. Agregát, sekačka, motorová pila, sporák, všechno. Divné, že?
V noci začaly být slyšet divné zvuky ... Možná zvěř, kdo ví? Ale dřív to tam nebývalo.
A teď popíšu vrchol všeho. Nemusíte mi věřit, tolik po vás nežádám, já bych také nikdy nevěřila. Nikdy...
Jednou jsem seděla s dětmi v pokoji a sledovala televizi. Byl parný letní den... Najednou se v místnosti strašně ochladilo... Já jsem zimomřivá, takže nic nenormálního. Ale když mi obě moje děti řekly, že je jim zima a chtějí svetry, začala jsem se trošku bát... po chvíli mi byla taková zima, že jsem se začla třást... Vím, že mi to nebudete věřit, ale je to pravda.
Začala mi jít pára od úst.... Přesně jak v nějakým filmu. To jsem si říkala ... Ale já tam byla... Dívala jsem se na obláčky páry, co jsem vydechovala a nevěřila. Pak se najednou ozvala rána a vybouchla televize. A pak byl konec.... Zima přestala a bylo zase všechno v pořádku. Ale já na to nezapomenu nikdy...
Příště napíšu, to, co jsem původńě chtěla napsat ...

Pitva mimozemšťana

11. prosince 2008 v 16:55 | ilon
Tak co, věříte na mimozemšťany ? Nikdo nevíme, jestli exsistují, nebo ne, to se dozvíme, až jim budeme stát tváří v tvář. Hodně se diskutuje, jestli tyto fotografie jsou podvrh nebo nejsou, ale rozhodně si návštěvníky z vesmíru na celém světě lidé představují úplně stejně. 3. července 1947. V tento památný den se William "Mac" Brazel a jeho soused Dee Proctor zapsali do dějin UFOlogie. Nálezem podivných trosek rozprostřených na velké ploše ranče Foster Ranch. Podivné trosky, o kterých později hovořila celé okolí, město a nakonec i celý svět. Trosky něčeho, co nikdy předtím nebylo nalezeno.
V roce 1947 byl (pravděpodobně) nalezen zhavarovaný neznámý objekt a byl (nebo alespoň jeho zbytky) zajištěn armádou. Celá událost je postižena typickými zmatky, zákazy, oficielními prohlášeními, opačnými prohlášeními a záhadami. Bohužel, rok 1947 je již tak daleko, že není možné najít snadno žijící svědky a ti co jsou (byli) k nalezení se zpravidla odvolávají na slib mlčení. Takže prostě nevíme nic - a to je možná dobře ...

Rekordy a kuriozity lidského těla

6. prosince 2008 v 16:34 | ilon
Dám sem pár příkladů kuriozit ze světa lidí. Někteří jsou chudáci a nemohou za své prvenství a zvláštnosti, někteří vybočují z řady úmyslně a jěště jsou na to pyšní. No nic, nebudu se dlouze rozepisovat, ted jsem vstala :))), takže mi to zatím moc nemyslí. Ach jo, to spaní přes den. Teď se budu probírat alespoň dvě hodiny ...

Žena s nejdelšími nehty ny světě
No, také mám ráda delší nehtíky, ale tohle je trošku moc, že ? Tato žena si přestala stříhat nehty v roce 1979 a její nehty měří okolo 80 centimetrů. Tvrdí, že jí nehty nebrání v normální péči o domácnost, dokonce se stará o manžela, který trpí Alzheimerovou chorobou. Mám ráda extravaganci, ale toto je trošku nechutné.


Nejtlustší muž světa
Nejtlustší muž světa je údajně tento člověk, ale jsou pochyby, protože těchto nemocných lidí je víc. Je mi jich líto, tohle je něco strašného, ani si to neumím představit. Takováhle obezita není z jídla, je to špatně fungující metabolismus a jiné nemoci. Když tento muž zemřel, tak pracovníci hřbitova museli vykopat obří hrob, aby se tam vešel...


Nejdelší ženské vousy
Tato američanka utrpěla šok ze smrti své matky... Poté jí narostly vousy dlouhé 27,9 cm. Trošku nechápu, proč se tedy neoholila ? Je divné nosit šaty a bíbra.


Nejdelší vlasy světa
Tak tato dáma na obrázku se jmenuje Diane Wittová,která je zapsaná do Guinessovy knihy rekordů jako žena,s nejdelšími vlasy.K roku 1995 je měla 259 cm dlouhé a dle svědectví jejího manžela stále rostly.Obvykle se růst vlasů zastaví u délky 90 cm.Její vlasy nebyly minimálně 15 let zastřiženy.


Nejmenší člověk
Tenhle mrňousek byl nedávno v televizi. Jěště tam byla nějaká dívka a ta svojí malou postavu brala celkem dobře. Tento chlapec, kterému je 15 let velmi trpěl, děti ve škole se mu pro jeho "výšku" smáli a otec byl nucen ho ze školy odhlásit. Měří 51 cm. Chudinka - ty dětské botičky a přitom už by měl prohánět slečny...

Hrad Houska Brána do Pekla

22. listopadu 2008 v 17:05 | ilon

Kaple

Hradní kaple stojí přímo uprostřed hradu, zatímco hospodářské budovy jsou umístěny mimo areál. Tento fakt vzbuzuje otázku, proč tomu tak je. Mnoho historiků se domnívalo, že je zde ukryto něco, co se nesmí dostat ven. Po celá staletí se na téměř bezvýznamný hrad, který ležel mimo všechny obchodní stezky, sjížděli významní čeští páni.
Tajuplnost kaple ještě podporuje fakt, že její zdi jsou neustále vlhké a porostlé lišejníkem, ale okolní stěny jsou naprosto suché.

Fotografie

Další záhada se vztahuje k fotografování. Fotky z Housky prý nikdy dobře nevyjdou. Buď fotografovaná osoba nehledí do aparátu, nebo se snímek nezdaří vůbec. Většina lidí tuto skutečnost potvrzuje. Pokud jim nevěříte, vyzkoušejte to na hradě sami, třeba se vám snímek vydaří.

Tajemná keltská malba

Keltský ornament nacházející se na hradě je starší než sám hrad. Nikdo neví, kdo jej namaloval, nebo kde se vzal. Jisté je jen to, že Housku vždy vlastnili křesťané, kteří neměli důvod zdobit stěny vzorem podobným keltskému slunečnímu kultu.

Máchův stroj času

Jednu noc Mácha na hradě přenocoval a přihodila se mu velice zvláštní věc, kterou později popsal v dopise svému příteli Eduardovi. O půlnoci se mu zjevila dívka jménem Dído a ukázala mu kouzelnou krabičku s pohyblivými obrázky (zřejmě kamera). Mácha se zeptal co zobrazují a ona odpověděla, že okolí Housky roce 2006. Básník spatřil davy lidí proudící na hrad, které vozily příšery se svítícíma očima. Zřejmě měl na mysli návštěvníky přijíždějící autobusy a auty.

Tajná místnost

Při rekonstrukcích probíhajících v přízemí objektu byla objevena zasypaná místnost s oknem ve skále. V plánech není zanesena a ani pisatelé knih se o ni nezmiňují. Nikdo tedy neví, k čemu sloužila a kdy vznikla. Na záhadě již pracuje tým historiků a archeologů, ti se ale nemohou stále shodnout.
Fotografie pořízená jednou návštěvnicí, která jí popisuje takto :
Prohlédněte si pozorně osobu v tmavém oblečení. Chtěla bych k tomu dodat, že se mi v prvním salónku začaly strašně třást ruce a bylo mi nějak nevolno, proto je ta fotka rozmazaná
zdroj :magical-school.blog.cz

Po smrti ...

22. listopadu 2008 v 12:34 | ilon
Co to jsou Diskarnáti ?

Tyto bytosti nejsou nic jiného, než duše, které se po smrti oddělí od lidské schránky, ale z nějakých důvodů se rozhodnou neodejít cestou světla. Tyto duše mají stále ještě mnoho společného se svou lidskou postavou, zachovávají si informace, lidské vlastnosti a přemýšlení, se kterým prožily celý svůj život. Zde se naskýtá mnoho důvodů, proč zde chtějí zůstat - strach z neznáma, snaha o pomstu, pomáhání blízkým osobám, lpění na majetku, strach z nějakého trestu za své činy. Zde jsem vyjmenoval víceméně negativní důvody, ale tak jak jsou různí lidé, tak je i různé uvažování duší zemřelých lidí. Těch důvodů je mnoho.

Tito duchové (duše, diskarnáti atd.) bloumají ve své duchovní úrovni, ale v pozemské dimenzi tak, jak uznají za vhodné. Jejich pohyb je koordinován pouze jejich vlastním rozhodnutím a tak je tedy můžeme nalézt na mnoha rozličných místech. Není tedy pravdou, že jenom na hřbitovech apod. Velmi často se na své pouti přidají k nějakému člověku. Výběr tohoto člověka může být náhodný, nebo i cílený.

Náhodný výběr vzniká ve chvíli, kdy se nějaký duch pohybuje v místě, kde se zároveň nachází i pro něj zajímavý člověk. Přilepení do informačního pole je pak otázkou chvíle. Duše toho člověka ale může být natolik silná, že se takovémuto útoku ubrání. Nejsnazší přivtělení probíhá přímo u porodu, neboť duše právě narozeného dítěte je úplně čistá (ne nová!), její anamnéza je dokonána a duše může být v tomto stavu podstatně slabší, než duše pohybující se po zemi již dlouhou dobu.

Divotvorné tváře přírody

21. listopadu 2008 v 8:42 | ilon
Někdy si s námi příroda pěkně vyhraje, že odmítáme věřit, že její dílo je pouhá náhoda. Tady je pár neuvěřitelných příkladů, kdy u některých obrázků zůstává rozum stát ....

Tento záliv přopomíná člověka, nebo nějakého návštěvníka z vesmíru ...
Tady je zřetelně vidět mužský obličej
Lebka uprostřed pouště
Tato ledová kra vypadá přesně jako kůň, dokonalé
Tato lidská tvář je také dílem přírody
Kočka, neuvěřitelné ...

Račí ostrov

Na téhle fotce z vesmíru je vidět mužská tvář

Ležící žena

Posmrtná maska, aneb obličej ve skále
Tohle je fotka Machu Picchu, kterou si může pořídit každý turista, který navštíví jeden ze sedmi divů světa. Ale když foto otočíte o 90°, díváme se na obrovský obličej indiána. (foto je již otočené)

Snímek z Azorských ostrovů z roku 1986, ukazuje obrovskou bouři, která přihnala na pobřeží vlny vysoké 15-20 metrů. Příboj silne připomíná obličej vládce moří Neptuna. (Výška příboje dosáhla 70 metrů).

Obličej ďábla z 11. září ...

zdroj : sharinka.borec.cz

PRVNÍ PŘÍSPĚVEK OD MÉHO EXTERNÍHO SPOLUADMINA

16. listopadu 2008 v 17:01 | Jirka
Teď mám opravdu velikou radost, protože mi emailem přišel první příspěvek od mého kamaráda Jirky. Zpracoval zamyšlení okolo zvláštních pocitů na Karlově mostě. Napsal to úžasně, krásně a výstižně. Je to zajímavé, budu se tam muset zase brzy vypravit a prozkoumat svoje pocity, jak to vlastně je. Jirko, děkuji moc a moc, že jsi to pro nás napsal a těším se na další :)))
Takže tady to je :


Malé zamyšlení

Karlův most


Asi každý z nás, kteří žijeme v Praze, se alespoň jednou prošel po Karlově mostě. Jako děti jsme tam byli s rodiči nebo se školou, později se svými láskami a bude nás to čekat s vnoučaty. Na jednu ze svých procházet vzpomínám moc rád.


Bylo to v zimě, v čase, kdy nevíte jestli už začíná ráno nebo končí noc, a sněžilo. Padaly takové ty velké, nadýchané vločky. Padaly tiše a pomalu, takže když míjely Vaši hlavu, měli jste dost času si každou prohlédnout. Sněžilo už nějakou dobu a Karlův most měl na sobě krásnou, neporušenou pokrývku a světlo lamp jí dodávalo osobité kouzlo.


Na most jsem vkročil ve směru od Malostranské mostecké věže. Pod mýma botama se ozvývalo tlumené křupání, jak se boty nořily do sněhu. Cestou jsem potkal jen dva lidi, kteří se stejně jako já pohybovali absolutně uvolněně a dokonce jsme se i pozdravili takovým tím nesmělým "Dobrý večer", jako kdybychom se navzájem nachytali, že děláme něco, co se obvykle nedělá. U Staroměstské mostecké věže jsem si uvědomil jednu věc - na tomhle mostě jsem nikdy nespěchal a vždycky měl zvláštní pocit klidu.


O schopnosti Karlova mostu vydávat pozitivní energii se debatovalo bezpočetkrát a bylo předkládáno spousty teorií, proč to tak je. Od teorie o očarovaných kamenech v základě mostu, až po teorii o pomoci mimozemských bytostí (to už je ale trochu extrém). Mě osobně se zamlouvá ta, která tvrdí, že je most postaven v zóně, kde ze země vyvěrá na povrch silná pozitivní energie. Upřímě nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale ten zvláštní pocit na tom mostě prostě mám. A co vy?

Záhady a tajemno - UFO

8. září 2008 v 16:29 | ilon

UFO

Tento záhadný oválný předmět byl vyfotografován roku 1989 v Rusku.
Dr.J.Allen Hynek taková prostá pozorování klasifikuje jako blízká setkání prvního druhu.Pokud UFO zanechá fyzické stopy své návštěvy, dochází k blízkému setkání druhého druhu.Díky filmu Stevena Spielberka Blízká setkání třetího druhu má každý představu o třetím stupni kontaktu, když se okolo UFO objeví bytosti.
Racionálně uvažující vědci se samozřjmě snaží vysvětlit každý paranormální jev. Ovšem někdy si s něčím rady nevědí. Například jeden americký šerif našel v 70. letech v Nevadské poušti mrtvé tělo zabalené lesklou fólii. Nejprve se domníval že se jedná o tělo pohřešovaného dítě. Důkladná prohlídka však prokázala že jde o neznámého tvora vysokého asi 100cm.

Je UFO trendem poslední doby?

Teorie, že je UFO je trendem posledních let je vyloženě blbost.
Už v roce 1603 našla skupina japonských rybářů na pobřeží Harajadori severozápadně od Tokia plavidlo. "Podobalo se misce na rýži.Vysoké bylo 3,5m a široké 5,5m. Bylo vyrobeno z nejušlechtilejšího cizozemského železa. Uvnitř byla malá dívka s bílou pletí."Tak popisuje setkání Kinrei Ša.
 
 

Reklama