Záhady a tajemno

Optický klam

4. července 2009 v 6:43 | ilon
Tohle jsem dnes viděla popvé a musím říct, že to opravdu funguje.
Máte tady tři výrazné žluté tečky. Soustřeďte se na jednu z nich a dívejte se na ni. Po chvíli se zbývající dvě rozplynou a zmizí.

Samovznícení člověka

5. června 2009 v 9:40 | ilon
Působí to jako příběh z nějakého fantastického horroru, ale bohužel je to realita. Z různých koutů světa už několik století přichází zprávy o tom, jak nějaký člověk shoří na prach , ale policejní vyšetřování potvrdí, že nešlo o upálení ... Oheň z člověka zkrátka nečekaně vyšlehne a z jeho těla nakonec zůstává jen popel. Plameny přitom kolikrát ani nezasáhnou hořlavé předměty v bezprostřední blízkosti v okolí.
Tak jak to je ? Je to vlivem nějaké neznámé energie v nás ? Nebo za to může třeba kulový blesk ? Zatím nevíme.



V krematoriu vědí své ...

Není zrovna jednoduché zajistit, aby lidské tělo shořelo na popel. Pracovníci krematorií to vědí. Musí ve svých pecích pořádně zatopit - až na 1.000 stupňů celsia a lIdské tělo potom shoří přibližně za hodinu a půl. Lidské tělo tvoří převážně tekutiny, takže to opravdu není jednoduché.

Helen Conway z Pensylvánie prý oheň spálil za pohých 21 minut ! Došlo k tomu v jejím obývacím pokoji 8. listopadu 1964.



Vědci dnes evidují několik set případů samovznícených těl. Jen ve zcela vyjímečných případech se člověku podaří přežít. Řekla bych, že ohromnou Kliku, jestli to tak vůbec mohu nazvat, měl James Hamilton dne 5.července 1835.
Náhle ucítil na své noze palčivou bolest. " Bylo to, jako by mě bodl sršeň, a přitom jsem cítil velké horko."
Když se podíval na svou nohu, zachvátila ho hrůza. Z levé nohy mu šlehaly deseticentimetrové plameny. Chtěl je uhasit plácáním rukama, ale nedařilo se. Tak popadl přikrývku, nohu do ní zabalil a zachránil si tak život.


Většina lidí ale bohužel takové štěstí nemá. Jako například Elizabeth Clark. Polštáře a peřiny jsou netknuté a smrt přišla nejspíš velmi rychle...


Zajímavým jevem je, že z takto "spálených" lidí zůstanou jen dolní končetiny ...


Jak k tomu tedy dochází ?
Teorie kulového blesku je nepravděpodobná. Protože ke samovznícení většinou dochází v uzavřených místnostech.
Další možností je elektrostatický výboj - to znáte - jiskra přeskočí, třEba, když se dotknete něčeho kovového, mě se to stává, třeba, když se dotknu nákupního vozíku. Bylo prokázáno, že při chůzi po koberci s umělými vlákny se člověk může nabít el. nábojem až o napětí několika tisíc voltů !!! Takto silný výboj by prý mohl zapálit plyny v lidském těle... (Takže nejezte kapustu :)


Rozhodně je tado záhada dosud neprobádaná, vědci zkouší různé teorie, dělají různé pokusy např. s mrtvými vepři, ale zatím se tuto záhadu, co nás provází staletí, nepodařilo objasnit.

Doufám, že jsem vás takhle po ránu moc neznechutila...



KOPÍROVÁNÍ POUZE SE ZDROJEM

Hvězdní lidé

13. května 2009 v 18:00 | ilon
Věříte na anděle ? Plno lidí opravdu věří, že každý máme přiřazeného nějakého toho anděla strážného, který nás ochraňuje před různým nebezpečím. Pak ale jsou teorie, že existují takzvaní Hvězdní lidé, kteří sledují lidstvo od prvopočátku ...

Jejich vyšším posláním nebo nadřazeným úkolem je vést lidi, udržovat pokrok a vývoj v pohybu, otevírat lidstvu nové cesty a nové možnosti.
Mají zachraňovat,pomáhat,vyvádět lidi z temnot ke světlu,do nového života a ukázat jim nové cíle.
Jsou velice optimisticky naladěni a dokážou komunikovat na různé úrovni očemko-li , cítíte se s nimi dobře , protože nelžou a jsou upřímní a když je potkáte , hraje jim na tváři lehký úsměv.

Takže to může být kdokoliv z vašeho okolí... Znám pár lidí, kterým pohrává neustále úsměv na tváři a pořád jsou dobře naladěni ... že by to byli oni ? No nevím, nevím, tyhle věci, jestli něco, nebo někdo existuje, to asi poznáme až po smrti ...

Strašidelné domy

21. dubna 2009 v 20:41 | ilon
Ani nevím, co k tomu psát, když se to musí hlavně vidět. Tohle bylo na internetu pod názvem strašidelné domy, ale nemůžu si pomoct, nějaký bych klidně brala a nebála bych se tam. Přes den. Ale asi hned po setmění by mě něco nutilo naslouchat každému zvuku, každému zavrzání podlahy, každému zaskřípění dveří... Já se bojím docela dost a jak neslyším uklidňující zvuky města jsem dost nesvá. takže projíždějící auta, pouliční osvětlení, tekoucí voda od sousedů - to všechno je v pořádku. Ale když přijedu na chatu a v noci se probudím a slyším nějaký zvuk, který si nedovedu vysvětlit, tak se začnu bát. A že tam toho slyšet je hodně. Doma také, ale to se vždycky dá svést na sousedy. Ale na chatě ne... Takže když slyším něco jako kroky (ale nejsou to kroky, neumím to vysvětlit) tak mě začne polévat hrůza a já už nemůžu usnout. je to tím, že na ticho nejsem zvyklá ...
Pod perexem bubák, takových se bojím nejvíc ...

BÍLÁ PANÍ DARTINGTONSKÁ

16. dubna 2009 v 10:23 | ilon

Dartingtonské sídlo

Existuje hodnověrný záznam o tom, jak tři lidé odjížděli domů po nějakém představení v Dartingtonu a před jejich vozem přešla žena oblečená v šedém oděvu a ihned zase zmizela. Z těch tří ji viděli jenom dva. Je tu také Bílá Paní. Rodina Champernowneů tvrdí, že kdykoli ji některý z členů rodiny uvidí, zemře. Zemřelá slečna C. Elisabeth Champernowneová mi ještě za svého života uvedla dva příklady, které sama zažila. V roce 1960 mi poslal nyní již zemřelý Hamlyn Parsons následující popis události: "Bílá paní Dartingtonská. Pravděpodobně jsem vám to již vyprávěl dříve. Způsobila smrt nejméně jedné osoby. Více než před čtyřiceti lety žil v Totnesu mladý pošťák jménem Wellington. Byl velmi zbožný, čistě žijící mladý muž, ve skutečnosti také kázal a když zemřel, tak na jeho pohřbu byl velký počet věřících. Žil v domě na cestě zvané Butterwalk na straně farního kostela poblíž domu, kde je nyní Heathovo květinářství. Jeho otec a matka mi vyprávěli o té události několikrát. Setkal se s mladou služebnou z Dartingtonského sídla a že se zdálo, že je nějak zarmoucena, otázal se jí, co se jí přihodilo. Oslovovala jej jako pošťáka, ke kterému měla důvěru a řekla mu, že se obává vrátit se do Dartingtonského zámku, že se o to několikrát pokoušela, ale vždy jí přemohla na cestě čirá hrůza. Nabídl jí tedy, že tam s ní půjde, což ona radostně přijala. Dostali se tam bez úhony a on se již chystal k návratu. Najednou se objevilo jasné světlo měsíce. Neodešel ještě příliš daleko když uviděl bledou postavu poletovat tiše kolem. Zapomínám na jemné detaily, ale dva detaily jsou velmi důležité a jasné. Postava se k němu přiblížila a míjela jej velmi blízko, ale nesledovala přesně cestu, pohybovala se až ke vzdálenému kraji cesty a dvakrát jej míjela. Byl z toho zcela otřesen, nemohl se z toho vzpamatovat a za několik týdnů zemřel na mozkovou horečku." Ta cesta je dlouhá téměř jednu míli a točí se kolem vysokého vrchu, který spadá příkře do pěkného údolí Dartu. Na obou stranách cesty jsou stromy.Ostatní duchové jsou uvnitř domu a zdá se, že nejsou příliš strašliví.

Padlí andělé aneb démoni

3. dubna 2009 v 13:32 | ilon
Původně Bůh stvořil všechny anděly jako laskavé, nebeské bytosti. Nicméně, tak jako lidé byli obdařeni svobodnou vůlí, mohli si vybrat cestu boží, nebo jít proti ní a vybrat si mezi dobrem a zlem. Někteří andělé, vedeni Luciferem, nesprávně využívali darů svobody a bouřili se proti Stvořiteli. Tyto bytosti, kvůli své domýšlivosti, se odvrátili od božské lásky. Bůh je ale nezničil, ponechal jim pouze omezené možnosti a vyhnal je pryč. Po nějakém čase si založili své vlastní království - Peklo. Lucifer byl později přejmenován na Satana, což znamená protivník.
Stále zlomyslní, padlí andělé se pokouší člověka svést na cestu hříchů a zatracení. Kupodivu, samotní padlí andělé pociťují strach z království, které stvořili...

Gravitační anomálie v Orlických horách

15. března 2009 v 11:19 | ilon
Pozoruhodnou lokalitu se změněnou gravitací nalezne­me u horské osady Kačerov nedaleko Rychnova nad Kněžnou v Orlických horách. Na dvou úsecích silnice ve­doucí do této horské obce i v jejích okolí platí úplně jiné fyzikální zákony. Nachází se tu záhadná anomálie: auta zde sama jedou do kopce, když vyřadíme rychlost, plas­tové láhve naplněné vodou se začnou kutálet proti kopci a rovněž voda tu teče nahoru do kopce. Měřící přístroje zde stagnují nebo vykazují jakési nepochopitelné hodno­ty! Se zvláštnostmi se tu setkáme na každém kroku. Ale i na vlastní kůži pocítíme, že se tu děje cosi podivného, něco zde není v pořádku. Jaká tajemná síla tu působí, že všechny předměty či hmotu tlačí do kopce ?

duch ve výtahu

13. března 2009 v 12:10 | ilon
V Singapuru v jednom z mrakodrapů plném kanceláří a střeženém bezpečnostními kamerami právě tyto kamery možná zachytily ducha!
V záběru vidíme dva muže nastupující do výtahu. Když následně vystupují, v zádech jim kráčí jakási stařena, která však předtím vidět nebyla.
Pozornému oku jistě též neunikne bílá skvrna neznámého původu, která se prve zformuje v prázdném výtahu, aby v zápětí zmizela než se otevřou jeho dveře.

Video je každopádně populární, a tak pátrají novináři i lovci záhad. A renomované firmy se dušují, že se případ určitě neodehrál u nich. Třeba by jim přízrak zkazil byznys.




Je to až úplně na konci, takže posuďte sami, můj názor není směrodatný, já na nějaké to nadpřirozeno prostě trochu věřím, ale zase ta babička mi připadá dost reálná, možná až moc, ale kdo ví, když jsme žádného ducha nikdy neviděli, že ? Proč by měli být jenom úplně průhlední a nejasní, jak nás krmí v filmech ?

Záhady kolem nás

11. března 2009 v 17:09 | ilon

Co způsobilo dobu ledovou?

Víme, že malé doby ledové nastávají každých dvacet až čtyřicet tisíc let a že velké doby ledové přicházejí zhruba každých sto tisíc let. Nevíme ale proč. V současnosti platná teorie předpokládá, že nepravidelnosti v oběžné dráze Země mění množství energie, které planeta absorbuje. To vede k náhlému ochlazování. Výkyvy v oběžné dráze ovlivňují ovšem sluneční energii pouze o jedno procento - příliš málo na to, aby způsobily velké klimatické změny. Co funguje jako zesilující činitel? Studium ledovců a dna moří ukazuje, že růst a pokles teploty je úzce spojen se změnami v koncentraci skleníkových plynů. Je to ale starý známý problém: vejce a slepice. Jsou vzestupy a poklesy oxidu uhličitého příčinou klimatických změn, nebo jejich důsledkem? Potřebujeme vědět, proč množství skleníkových plynů kolísalo před érou lidstva, a my to prostě nevíme.

Proč se některá nemoc mění v pandemii?

Pandemie - hromadný výskyt infekčního onemocnění. Proč ne. Koneckonců bakterie chtějí jen to, co chceme my všichni: rozšířit své geny. Za úspěch ve světě bakterií se počítá nakažení ohromného počtu lidí, rozmnožení se a poté nakažení ještě většího počtu lidí. Úspěch mikrobu závisí na chování jeho obětí. HIV miluje promiskuitní, ale přitom pruderní skupinu lidí - tedy ty, kteří rádi provozují sex, ale neradi hovoří o kondomech. Virus Ebola se také přenáší přímým stykem s infikovanými tělesnými tekutinami, jako je krev nebo sliny. Díky tryskovým letadlům je lidská populace vystavena většímu nebezpečí rozšíření nákazy. Nikdo však neumí předpovědět, kdy se něco takového stane. Takže si nezapomeňte umýt ruce.

Proč nám nemohou znovu narůst části našich těl?

Uřízněte si prst a je navždy pryč. Když však uříznete nohu mlokovi, naroste mu nová. Vědci už dlouho hledají způsob, jak obnovit poškozenou tkáň zničenou nemocí, zraněním nebo stárnutím. Velmi rádi by věděli, proč my, lidé, neumíme to, co obojživelník. Když je mlok zraněn, jeho kůže, kosti, svaly a krevní cesty se vrací do původního stavu. Zformují porézní hmotu - blastem. Je to jako kdyby se buňky vrátily v čase a potom znovu sestavily nový orgán nebo končetinu. Zdá se, že my máme v zásadě ten samý program vepsaný do našich genů: jako embryím nám bez problémů rostou nohy, plíce a tak dál, a dokonce i když jsme dospělí, jeden druh buněk v našem nervovém systému se umí obnovit. Podobnou flexibilitu vykazují i buňky v našem žaludku. Bohužel ve většině ostatních případů se zdají být způsoby naší regenerace zablokované. Důvodem by mohlo být to, že rapidní dělení buněk nutné k růstu nového údu může našemu tělu připadat jako nekontrolovatelné rakovinové bujení. Naše dlouhověkost nás činí náchylnými k nahromadění změn DNA, takže jsme si vyvinuli molekulární brzdy, abychom udrželi nádory na uzdě. Vědci tak budou muset přijít na to, jak potlačit zábranné signály, aniž by se rozpoutalo zhoubné běsnění.

Voodo

22. února 2009 v 17:15 | ilon
Slovo voodoo, psané také vúdú, vzniklo zkomoleninou slova vodu,
které v oblasti Dahomeje znamenalo - bohové, duchové.. V bídě otrocké kultury se začalo mísit náboženství s čarodějnictvím Nového světa a tak vzniklo zvláštní náboženství, které vyžadovalo i zvláštní způsob života.
Během několika desítek let se stalo lidovým náboženstvím na Haiti.
Základem vúdú je přivolávání Bohů a duchů, kteří pak prostřednictvím kněze
vyjeví vyznavačům jejich budoucnost, věštbu i rady k léčbě nemocí.
Během věštby se věřící dozvídají příčiny nesnází, - většinou je způsobeno
nepřátelstvím lidí, kteří proti nim použili černou magii.
Kněz pak dává každému amulety "gris gris" jako ochranu, jsou to malé taštičky, které obsahují byliny, oleje, kosti, úlomky nehtů, nebo kousky šatů.
Duchovními vúdú je kněz-hougan a kněžka-mambo. Mohou to být pouze silní jedinci mentálně nadprůměrní lidé, vzbuzující respekt u ostatních lidí.
Obyvatelstvo Haiti neuznává křeťanského Boha, neznají ani Satana, uctívají vlastní bohy-loany.Loanové Rada jsou mírní bohové, kteří pomáhají a jejich vyvolávání není nebezpečné.Loanové Petro naopak slouží pro škodlivá a nebezpečná kouzla a v takových případech je potřeba veliké opatrnosti. K tomu, aby kouzlo nabylo účinnosti jsou třeba krvavé oběti. Výsledkem je násilnictví, pohroma, nemoc, nebo smrt. Nedílnou součástí vúdú jsou rituály,které mohou trvat i několik dní než kněží dosáhnou spojení s bohy, nebo duchy. Hrozivou součástí vúdú jsou zombiové. Podle vúdú jsou to mrtví bez duše, kteří byli oživeni pomocí magie, nebo odhmotněné duše.Velice známé jsou panenky, které znázorňují osobu na kterou má padnout kletba. Panenky se při rituálech propichují v oblasti srdce, nebo očí. Stát se osobou, které je kletba určená, není vůbec záviděníhodné,neboť ta má účinnost až děsivou. Nezávisí to však na panence samotné, ta se používá spíše jako pomůcka a také pro zesílení pocitů při rituálním obřadu tak, jako se v magii používá svíce, oheň, kalich, pentagram, nebo dýka. K vúdú se uchylovali diktátoři na Haiti, kteří s jeho pomocí udržovali lid ve strachu
a poslušnosti. Praktiky vúdú jsou hodně temné, vyžadují zvířecí oběti a při vynášení kleteb jsou rychlé a účinné. I v dnešních dnech Haiťané vyslovují slovo -vúdú- s respektem i obavou a nejen Haiťané, ale i mnozí evropané, kteří měli možnost poznat účinky.
satanka.cz
 
 

Reklama