Záhady a tajemno

Konec světa

5. února 2010 v 8:38 | ilon
Nebudu tady psát o různých teoriích o konci světa, těch je všude po internetu plno a asi jste to už stejně četli. Ale dám sem pár obrázků, jak by to pak mohlo vypadat. No, doufám, že my se toho nedožijeme a vůbec, třeba naše Země vydrží napořád. Rozhodně nevěřím, jak se uvádí poslední dobou, že konec světa bude roku 2012.



























Znamení předtuchy

23. ledna 2010 v 17:35 | ilon
Někdy cítíte naléhání, úzkost, nebo nějakou potřebu jak se zachovat, aniž byste proto měli zjevný důvod.


Podíváte se na oblohu a vidíte neobvyklé formace mraků či vám najednou mrak něco připomene a vy víte, že je to pozitivní či negativní znamení.
Na ulici vás míjí neznámý člověk a přitom k vám pronese jednu či více neosobních vět.
V jednom dni vám nezávisle na sobě několik lidí řekne stejnou informaci. Měli bychom si zejména povšimnout v jakém pořadí či sledu k nám informace proudí.

Najednou cítíte nutkání vzdálit se od osoby nebo osob a jejich okruhu se kterými jste. Poslechněte svůj vnitřní hlas.
Zničeho nic ucítíte naléhavou potřebu např - jíti jinou cestou ten den, než obvykle chodíte, či najednou vás napadne jet autem jinou cestou než obvykle jezdíte. Nebo vás najednou něco přiměje někomu známému zavolat, aniž byste to měli ten den v plánu.

Předtuchy jsou zvláštní, nikdy asi nebudeme vědět, jak to s nimi pořádně je, ale už se nejspíš každému z nás něco zdálo, a potom druhý den se nám útržek z toho snu objevil v reálném životě. Třeba se vám snem mihla osoba, kterou jste dlouho neviděli a ona vám po letech zavolá.... Důležité je rozeznat například nějakou katastrofu, asi nejznámější případ je o Eryl Mai... Dejte na své pocity.

Mami, já se nebojím umřít!
Jeden z klasických případů vyplněných katastrofických předpovědí pochází od devítileté Eryl Mai Jonesové z údolí Aberfan v jižním Walesu na Britských ostrovech. Už počátkem října prohlásí holčička zvláštně: "Mami, já se nebojím umřít!". Když se pak 20.října 1966 ráno Eryl probudí a řekne své mamince: "Musím ti povědět, co se mi zdálo," maminka odpoví: "Drahoušku, teď nemám čas, řekneš mi to později".

A umřela celá škola…
Ale Eryl se nenechá odbýt: "Ne mami, musíš mě vyslechnout. Měla jsem sen, že jsem šla do školy a žádná škola tam nebyla. Celou ji zalehlo něco černého." Ten den se nic nestane, ale druhý den se na základní školu Pantglas sesype ohromná kopa odpadu z místního uhelného dolu. Uvolnila se po dlouhých deštích a spustila se vlastní vahou ze svahu na budovu. Zahynulo pod ní 28 dospělých a 116 dětí včetně malé Eryl.





Umíte ve snu prožívat svoje tajné sny ? - Lucidní snění aneb jak na to

14. prosince 2009 v 16:32 | ilon
Lucidní snění (občas jen LD - z anglického 'lucid dreaming') znamená vědomě snít.
Co to je v praxi?

Každý z nás mívá sny. Jsou o nejrůznějších věcech, různě dlouhé a různě intenzivní. Někdy si je pamatujeme a chytáme se za hlavu, co že jsme tam dělali za hlouposti a nebo se tam s povzdechem chceme vrátit. Vnímáme sen jako nějaký film, v němž jsme podle nějakého přesného scénáře hráli a mohli se na to jen dívat. Při lucidním snění si člověk v průběhu snu najednou uvědomí, že je ve snu a zdánlivě neměnný scénář se okamžitě rozpadá.

Člověk se ve snu probouzí. Stojí najednou vědomě v určité snové realitě, mnohdy stejně reálné jako tento svět, kde s plným vědomím může rozhodovat o věcech příštích.
Co na tom, že je to jen sen, když ho vnímá stejně jako realitu?
Co na tom, že fyzické tělo spí doma v posteli a on ho ani necítí?
On je prostě tady; tady je jeho vědomí. Fyzické tělo, koho to zajímá?
S tímhle (snovým) lze létat a procházet zdí!...

Film se mění na hru. Nejreálnější hru, jakou jste kdy hráli. Výhoda této hry (této reality) je, že je zde naprosto všechno možné. Omezení je jen ve vaší mysli. Co chcete se zde stane a to přesně tak, jak chcete či spíše jak si to dokážete představit. Můžete zde tisíckrát zemřít a nakonec se stejně probudíte doma v posteli.

Jak Lucidně snít ?
Tato metoda je poměrně lehká. Ale neměli byste být moc vyčerpaní. Jděte normálně spát. Klidně myslete na vše, co se vám zlíbí. Když najednou ucítíte, že někam propadáte, tak se vraťte a přemýšlejte dále. Najednou zjistíte, že vaše myšlenky jsou nějak až moc reálné a vy začnete mít LD.

A né, že se vám pak budou zdát nějaké horroráče :)))


Máte šestý smysl ?

16. října 2009 v 17:05 | ilon
Hodně už se toho o šestém smyslu napsalo, hodně lidí na něj věří, ale je to takové to neuchopitelné křehké NĚCO. Někdo věří na takové ty věci mezi nebem a zemí, jiný je založený spíše realisticky a nejspíš okolnosti nás donutí svoje náhledy přehodnotit. Třeba, když se nám něco stane, co se vymyká našemu dřívějšímu uvažování. Já nevím, jestli šestý smysl funguje, ale každopádně mám velmi prchavou vzpomínku z raného dětství. Nevím už co to bylo, jen vím, že jsem to strašně nechtěla zapomenout... No a stalo se - už si nepamatuji, co to bylo, ale mělo to co dělat s těmito pocity...
Zkopčím tady jeden článek, který je na netu stokrát, tak ani nedávám zdroj. Jinak - vidíte tu holčičku stojící u schodiště ? Bohužel ve světě fotomontáží nikdy nevíme, kde je pravda.


Objev sobě šestý smysl
Každý člověk se narodil s intuicí, hlasem podvědomí, který ti pomáhá v rozhodování, nebo ti může dopředu prozradit, co se přihodí. Jenže ne všichni ho umí využívat! Prozradíme vám víc o šestém smyslu.


Zbytek pod perexem

Únos mimozenšťany

15. října 2009 v 18:50 | ilon
Včera jsem se v televizi dívala na jeden pořad, který se tímto jevem zabývá ... Byly tam popisovány hrůzné příběhy o tom, jak lidé, kteří spali v noci poklidně ve své posteli, byli najednou vzbuzeni zvláštním světlem a potom teleportováni i skrz okno na vesmírnou loď a tam byli mimozemšťany podrobováni různým pokusům včetně odebírání vajíček a oplodňování.
Tento pořad se zabýval tím, jestli to je pravda, nebo se jedná o hromadnou halucinaci... Uneseno už bylo údajně přes milion lidí...
Uznejte sami, že je docela zvláštní, že když se řekne MIMOZEMŠŤAN, tak každý "ví", jak vypadá ...



Možná už to jsou i miliony lidí co se v noci budí hrůzou z únosů mimozemšťany. Po celém světě očividně dochází k tomu, že životy nevinných mužů a žen jsou narušovány incidenty, při nichž se ocitají v rukou bytostí z jiných světů.

Velká záhada je to, že výpovědi mnohých objetí se shodují a to, až znepokojivě.některé oběti popisují tzv. fyzický únos při kterém se cítí jako pod vlivem sedativ a pasivně sledují jak sou přepravovány nějakým ,, člunem ´´ do velkého vesmírného plavidla. Další často vypovídanou formou je, že z oběti je vyjmuta veškerá energie. tím se z oběti stane pouze taková tělesná stránka. Většina unesených vypráví o tom, že na nich byli dělány různé pokusy, často velmi bolestivé.
Četné oběti ztratí pojem o čase, prostě nevědí co se s nimi dělo za několik posledních minut někdy i hodin. Tito lidé se často prostě podívají na hodinky a nevědí co se s nimi dělo.
Další pro mě opravdu znepokojivá skutečnost je, že oběti často zjistí, že jim něco ,, překáží ´´ v nose. Zajdou si k doktorovi a ten zjistí, že mají v nosní dutině neznámé těleso. Pokud se podaří implantáty úspěšně chirurgicky odstranit , jejich původ to ani v nejmenším objasnit nedokáže. Mnozí vědci si lámají hlavu s tím z jakého materiálu byli implantáty vytvořeny. Většinou se připodobňují ke kovům, ale na naší planetě ho zatím nikdo neobjevil. Jsou to sledovací signální aparáty ? Či něco víc ?
Samozřejmě je to jedna z největších záhad v oblasti UFO. To jak se výpovědi objetí shodují je opravdu znepokojivé stejně jako implantáty v dutině nosní.

Klinická smrt - opravdový příběh

16. září 2009 v 10:30 | ilon
Než jsem překopíruji to vyprávění, tak bych chtěla říct, že na tuhle věc nemám žádný názor. Opravdu si neumím představit život po životě, ale že nebude vůbec nic, to si také neumím představit, ale spíš se k tomu asi přikláním. Ale vyprávění mnoha lidí, kteří klinickou smrt zažili se hodně shodují, takže je tu určitá naděje, že se po smrti budeme mít krásně a dobře. V případě, že neexistuje peklo ....


Dne 11. srpna 1988 jsem se byl koupat v řece Orlici v Týništi n.O. Jel jsem tam se svým kamarádem Milanem za školy, který u mě byl na prázdninách.
Tehdy mi bylo 17 let a studoval jsem střední strojní průmyslovku v Hradci Králové.
Moji rodiče mi tehdy ráno řekli, abych zajel do Hradce tatínkovi pro šrouby a podobný materiál, který potřeboval.
Neuposlechl jsem jejich přání, vzal motorku a "utekl" s kamarádem pryč. Chtěli jsme jet za jednou dívkou z letního kina z minulého večera. Plánovali jsme, že se cestou vykoupáme v řece, kam jsme běžně chodívali. Zastavili jsme tedy u řeky a šli si zaskákat šipky do vody. Kamarád skočil první a šel si na břeh lehnout, kde pravděpodobně usnul. Já se postavil na kraj břehu (asi necelé 3m výšky) a chtěl jsem skočit...
Najednou jsem ve své mysli ucítil neznámý "silný pocit", že nemám skákat. Ihned na to jsem pak v mysli ucítil neznámý "silný pocit/myšlenku", která mě "vedla", abych naopak skočil…



Je to velmi dlouhý příběh, zbytek dávám pod perex



Jsou opravdu andělé mezi námi ?

1. září 2009 v 17:13 | ilon
Setkání s andělem máme všichni za sebou, a ani o tom nevíme. Nemají křídla a zlaté vlasy, ale stále jsou tu a ochraňují nás. Nikdo je nevnímá, protože neupoutávají žádnou pozornost, nekřičí, nejsou ani bohatí ani vlivní. Hlavně je jich málo a jsou stále více unaveni neustálým napomínáním a hlídáním. Tak jim práci trochu usnadněme a neodhánějme je od sebe. Připletou se nám do cesty, připraveni nám pomoci, a jen čekají na náš souhlas. Způsob jak, si určuji sami.
Každý z nás se ocitne v situaci, kdy neví, kterou cestu si vybrat. Znenadání se objeví anděl a popostrčí ho. Stačí jen poslouchat a souhlasit.

Když andělé unaveni odcházejí, ihned se chopí své příležitosti čerti. Nemají rohy, ale jsou zde. Zdá se, že momentálně se nějak přemnožili. Vytváříme pro ně totiž až příliš dobré podmínky. Našeptávají ďábelsky rafinovaně s úlisným úsměvem to, co chceme slyšet. Úrodnou půdu nacházejí u lidí lhostejných, kteří myslí v prvé řadě na sebe.


Tohle jsem zkopčila z Pozitivních novin - někdy je zajímavé, co se tam píše a odehrává ... Nevím, jak to je, nevím, jestli existují andělé, nebo čerti, ale rozhodně nějací lidé jako andělé působí a já jim za to děkuji :)))



Hlava Marťana na fotce z NASA - kde je tělo ?

15. srpna 2009 v 17:13 | ilon
Je to unikátní důkaz mimozemské civilizace, nebo jenom nafouknutá bublina? Jeden z fanoušků UFO má na oficiální stránce NASA jasno. "Není to žádný balvan, vidíme hlavu mimozemšťana," tvrdí.

Dohady o životě na Marsu mají bohatou historii. Příznivce UFO už v roce 1976 nadchly první snímky, které měly odhalovat obličej mimozemšťanů. S tím ale nesouhlasí skeptičtí badatelé. "Obličej byl pouze trikem, ve skutečnosti neexistuje," odhalili vědci až v roce 2001. Snímky nafotila v roce 1976 americká sonda Viking 1.
Jaká byla tedy pravda? Domnělý obličej je ve skutečnosti erodovaný kopec, který vytváří stín. No ale řekněte sami, nevypadát to spíš jako "něčí" dílo ?

Jsou to záhady, které lidstvo nikdy nepřestanou fascinovat a vždy se je budeme snažit rozluštit, i když při takové vzdálenosti od naší planety to jde přeci jenom těžko ...

Olgoj Chorchoj - zabiják z pouště Gobi

12. srpna 2009 v 8:39 | ilon
Mongolští kočovníci z něj mají bezmeznou hrůzu. Už jenom vyslovení jeho jména - Olgoj Chorchoj - prý přináší neštěstí. A ten, kdo se s ním setká tváří v tvář, má jen malou naději na přežití. Je to živočich, kterého věda dosud nezná, nebo jen mýtický přízrak v podobě zlého pouštního démona?

Vypadá prý jako kus střeva dobytka naplněného krví. Však také Olgoj Chorchoj v překladu znamená střevo-červ. Má tmavě červenou barvu asi jako salám, někdy jsou vidět i hnědé skvrny. Kde má hlavu a kde má ocas, se nedá poznat, protože na něm nejsou vidět žádné oči, nozdry nebo tlama. Žije pod zemí v písku a na povrch vylézá jen zřídka. Tam se pohybuje zvláštním způsobem. Neplazí se dopředu, ale koulí se nebo kroutí do strany, jako když něco zametá. V písku po něm zůstává charakteristická stopa. Přestože se objevuje jen vzácně, všichni z něj mají panickou hrůzu.
Dokáže prý zabít člověka, ale i velblouda, na vzdálenost až šesti metrů. Nikdo ale přesně neví, jakým způsobem to dělá. Možná elektrickým výbojem, pravděpodobněji rozstřikováním nějakého prudkého jedu.
"Částečně se vysune z písku a začne se nafukovat," popisovala nám jeho útok jedna Mongolka, která se s ním před pár lety setkala u Nojonu. "Bublina na jeho konci se neustále zvětšuje, až z ní nakonec vystříkne jed. Stačí zásah kapkou a člověk okamžitě umírá. Vše, co přijde s jedem do styku, dokonce i kov, vypadá, jako by bylo naleptáno nějakou kyselinou, a okamžitě zežloutne."Nikomu se ještě nepodařilo Olgoje Chorchoje vyfotografovat.
Zbývá tedy jediné vysvětlení. Olgoj Chorchoj je zcela neznámý reliktní tvor, tedy živočich, který jako druh už sice dávno vyhynul, ale jehož několik exemplářů ještě stále někde v ústraní přežívá. Odlehlá a nepřístupná Gobi by byla pro takový úkryt ideálním místem.

Tak co věříte, že po smrti NĚCO je ?

10. srpna 2009 v 14:03 | ilon
Nikdo nevíme ... Jednou to ale všichni poznáme. Ne, že bych se na to těšila, ale je zajímavé, kolik různých náboženství a mýtů naše civilizace má. Například taková reinkarnace. Moc tomu nevěřím, a opravdu nevím, jestli bych se v příštím životě chtěla proměnit třeba ve vosu... Ale takhle to asi nefunguje...
Nebudu tady rýpat do Svědků Jehovových - ať si každý věří, čemu chce, jen mi vadí, že odmítají transfuzi a myslím, že když se to týká například jejich dětí, tak na to nemají právo. Nechápu, že radši zemřou, než by podstoupili přijmutí cizí krve...
Dále ta pověra, že duše sebevrahů se nachází pořád blízko nás. Do našeho světa nesmí, do nebe také ne, a tak pořád bloudí ...
Zajímavé bezesporu je Světlo na konci tunelu. O tom pojednává mnoho literatury. Plno lidí to zažilo a vědci se nemohou shodnout, jestli to jsou různé halucinace, nebo co to vlastně je ...
Každopáně, dokud žijeme, tak bychom si života měli užívat, měli bychom se snažit žít alespoň trošku čestně, abychom pak, když přijde ta Chvíle, nemuseli mít špatné svědomí.

 
 

Reklama