LDN

18. července 2010 v 15:51 | ilon |  Smrt
Asi největší strašák nás všech, že jednou skončíme na takovém místě. Léčebny dlouhodobě nemocných, kdy ve většině případů není naděje, že se jejich zdravotní stav zlepší... Nejhorší konec života, jaký si umím představit - dlouhé umírání bez kousíčku naděje.
Doufám, že se v této zemi také uzákoní euthanazii, protože takovýhle "život" s proleženinami, beznadějí, občas i s hrozným přístupem personálu je neúnosný.
Dřív to bylo lepší, lidé umírali doma, mezi svými, ale v dnešní době, kdy člověk prostě do práce musí, to už asi nejde. Možná jsou nějaké sociální příspěvky, aby se člověk mohl o nemocného starat, ale jak jsem slyšela, byly hodně malé a teď to chtějí ještě o hodně zkrouhnout.
Takže se musíme modlit, aby naše smrt byla co nejrychlejší.

Takovej optimistickej článek, ale člověka to někdy napadne, jak to jednou bude ...


ldn
 


Komentáře

1 Mizuki Mizuki | Web | 18. července 2010 v 17:22 | Reagovat

Takže se musíme modlit, aby naše smrt byla co nejrychlejší.//To je šílená věta co jsi vyplodila,každopádně s ní souhlasím..s velkou dávkou irnie musím říct že bych chtěla umřít ve 35,to je tak ideální věk,můj idylický život je že se ve 20ti odstěhuju s bohatým manželem do rodinného domku,budeme mít krásné tři děti,dva chlapečky a holčičku ale ne trojčata...no a po pětatřicítce už začínají ženské potíže,takže chci umřít mladá a hezká.. :D...ale je to jen takový výmysl,ve skutečnosti to tak nikdy nebude jelikož nemůžu mít děti..ale to je jedno.. :( zas na druhou stranu,devadesátky bych se dožít nechtěla..máme prababičku,je jí 97,neví kdo je,chová se jako malý miminoa pořád o ni musí pečovat někdo z rodiny,jenže ona je nepoznává...život je děsná svině..

2 ilon ilon | Web | 18. července 2010 v 18:34 | Reagovat

Mizuki - v tvém věku jsem si také myslela, že tak do 35 - a pak, že už to nebude stát za nic. No a je mi už přes těch 35, a musím ti říct, že je mi báječně, život je úplně stejně skvělej, jako ve dvaceti, opravdu, věř mi :)))) Jasně, člověk má sem tam nějakou vrásku, ale zatím mi to nevadí, ať vypadám, jak vypadám, stejně si užívám, ať s rodinkou, nebo přáteli a vůbec nic se nezměnilo, a myslím si, ne, teď už to vím, že se lidi můžou mít senzačně klidně i po šedesátce :)))) Kašlu na předsudky, třeba na konzíku v Praze jsem si to vychutnávala jako mladice, řvala jsem tam a všechno a je mi jedno, jestli si třeba někdo myslel, co tam ta stařena huláká :-D
Takže takovéhle myšlenky hoď za hlavinku - uvidíš, že to bude super i potom :)))
To, že nemůžeš mít děti, je mi moc líto, ale třeba adpopce je také skvělá a zachráníš přitom nějakého chudinku, kterého vlastní matka odkopla :-)

3 Romi Romi | Web | 19. července 2010 v 8:49 | Reagovat

Ve stručnosti. Ilonko toho se bojí asi každý, aby nebyl na někom závislý a nemohoucí. Já nechci psát, že chci umřít..i když se mi zrovna nedaří totálně v ničem, ale chtěla bych jako stará usnout a nevědět o tom, že už nejsem a nebudu... O to jsem se snažila i u našeho andílka, aby ji bylo co nejlépe doma. Snad bylo....

4 ilon ilon | Web | 19. července 2010 v 9:10 | Reagovat

Romčo - určitě tvému andělíčkovi bylo u tebe doma nejlépe hezky s maminkou a ne v cizím prostředí - starala jsi se o ni a ona je teď tam nahoře a je jí už dobře ... To je něco tak těžkého, že ani nevím, jak to napsat, proto mám vždycky radost, když třeba u tebe vidím nějaké ty fotečky, kde se máte hezky, moc ti přeju aby jsi nebyla pořád smutná, aby ti bylo občas pěkně a třeba i veselo ...

5 Edene Edene | 19. července 2010 v 12:33 | Reagovat

Velmi smutné téma a ani ho nechci rozebírat. Kéž by tam nikdy nikdo nemusel ...

6 ilon ilon | 19. července 2010 v 12:58 | Reagovat

Ano - třeba se  stane zázrak a nikdo tam pak nebudeme muset - myslím tím třeba nějaké sociální příspěvky a podobně...

7 mariaa mariaa | Web | 19. července 2010 v 15:12 | Reagovat

AHOJ ILON...VELMI SMUTNA TEMA...PEKNY DEN PRAJEM... ;-)

8 ilon ilon | Web | 19. července 2010 v 18:21 | Reagovat

Ahojky mariaa - já vím ...

Také přeji krásný den :-)

9 Latryna Latryna | Web | 12. února 2011 v 17:27 | Reagovat

Téma je to veru smutná ale reálna. Moji rodičia zomreli doma - jednoducho si po večeri sadli k telke a ráno boli mŕtvi.
A to 10 rokov po sebe. Či ma takáto krásna smrť čaká alebo nie, to netuším, ale verím, že nebudem trpieť (ako za života). Pá a prajem iba krásne chvíle a skvelé myšlienky!!! :-)

10 ilon ilon | Web | 13. února 2011 v 11:31 | Reagovat

Latryna - tak to měli rodiče krásnou smrt, také bych něco takového chtěla, protže třeba nemocniční prostředí asi nesnášíme nikdo ... Takže rychlou smrt, o které ani nebudu vědět.
Vierka - to je mi moc líto, jestli jsi za života nějak trpěla ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.